Matějkovi na cestách

Tak jsem se konečně dostala k tomu, že zase napíšu něco málo o našem cestovatelském počinu… Protože to tady tak strašně utíká tak už to je hodně přes měsíc, co jsme tady zase zakotvili (po víc než 3 letech) ... Náš milovaný  Nha Trang na 12 rovnoběžce nás přivítal na začátku prosince letním deštěm (stejně jako tenkrát) a náš domeček ve čtvrti An Vien byl úplně ale úplně stejný jako onehdy.  Aby to nebyl moc dlouhý spis, protože psát by se dalo donekonečna, udělám pár odrážek našeho prozatímního pobytu : Co je tady stejné: Za prvé až za desáté:  je tady prostě nádherně …. moře,  palmy, slunce, výhled z terasy na záliv a lodě… tohle všechno je stejné a boží.  Všichni si myslí, že jsme z Ruska, protože ve velké většině, kdo nemá šikmé oči je Rus, místní se naučili pár slov rusky a zkouší na nás ruštinu každou chvíli, když řekneme „English please“ tak se zamyslí a spustí vietnamsky 😊 I když děti se tu pilně učí anglicky ve velkém – po škole šup do j...

Dům, ve kterém bydlíme, vilka v okrajové tiché čtvrti An Vien má asi 10 apartmánů. Během Čínského nového roku to byl "full house"... v každém bytě někdo... I naše mamka nakonec bydlela nahoře u pilota Luba, který na 3 týdny odjel domů do Bulharska a dal nám klíče, protože bylo všude obsazeno. Jenže časy se mění, přišla Corona a baráček je poloprázdný. Nicméně pořád tady zůstávají stálice jako je pilot Lubo, naši ruští kamarádi Olga s Denisem a s malou Fainou, která tvoří nerozlučnou dvojku s Barčou... No a pak další dvě milé rodinky ... No a teď se k nám přistěhoval Gary.  Střešní posezení  73 letý Američan z Oregonu bydlí dole u bazénu už tři týdny. Z podivína, co chodí kouřit za plot na silnici, se po pár dnech vyklubal pán se zajímavým příběhem, neskutečný bavič a bezedná studnice historek "kovboje z Oregonu". Sám si říká, že je "old cowboy red-neck", čili něco jako starý křupanský kovboj. Začala nám karanténa, nikdo tu vlastně nechodí d...

TĚŠÍME SE NA VÁS V KRÁLOVÉHRADECKÉM AC KLUBU V PROSTORÁCH LETNÍCH TENISOVÝCH KURTŮ

Den 26 až 29 Úterý 30.6. až pátek 3.7. 2020 Náš poslední výlet za jedním z divů světa, jak po mně skákaly opice a zázračný den, kdy se všechno povedlo  Tento příspěvek jsem začala psát v neděli, 5. července, a bylo to v ten den přesně měsíc, co jsme vyrazili na tuhle velkou cestu z jihu na sever.  A na den přesně už jsme také v noci seděli, i se všemi našimi tunovými kufry, v letadle zpátky domů ...  Poslední týden jsme měli jen samé zážitky za odměnu a vyvrcholilo to čtvrtkem, kdy se mělo rozseknout, jestli poletíme domů. To se totiž všechno nějak zázračně povedlo...  Jednak náš odlet závisel na tom, jestli skutečně poletí letadla ve směru Vietnam - Evropa, takže jsme každý den seděli nad internetem a nad flight radarem a dopisovali si na Facebookové skupině s dalšími natěšenými čekateli, co měli letět prvními letadly den či dva před naším vyhlídnutym letem. Pak to také viselo tom, jestli nám dovalí kufry vlakem z Nha Trangu.  No a ve čtvrtek ráno v posteli v h...