Zpátky v Nha Trangu po 3,5 letech
Tak jsem se konečně dostala k tomu, že zase napíšu něco málo o našem cestovatelském počinu… Protože to tady tak strašně utíká tak už to je hodně přes měsíc, co jsme tady zase zakotvili (po víc než 3 letech) ...
Náš milovaný Nha Trang na 12 rovnoběžce nás přivítal na začátku prosince letním deštěm (stejně jako tenkrát) a náš domeček ve čtvrti An Vien byl úplně ale úplně stejný jako onehdy.
Aby to nebyl moc dlouhý spis, protože psát by se dalo
donekonečna, udělám pár odrážek našeho prozatímního pobytu :
Co je tady stejné:
- Za prvé až za desáté: je tady prostě nádherně…. moře, palmy, slunce, výhled z terasy na záliv a lodě… tohle všechno je stejné a boží.
- Všichni si myslí, že jsme z Ruska, protože ve velké většině, kdo nemá šikmé oči je Rus, místní se naučili pár slov rusky a zkouší na nás ruštinu každou chvíli, když řekneme „English please“ tak se zamyslí a spustí vietnamsky 😊 I když děti se tu pilně učí anglicky ve velkém – po škole šup do jazykovky, na doučování nebo na bojové sporty. V létě (to teď není ač je venku 30C, se chodí učit plavat do plaveckých škol).
- Pořád platí klasická Vietnamská siesta ….po 11 hod všichni místní zalehnou na zem, na hamaku, na lavičku, na motorku, na zboží v obchodě (například i na ovoce na trhu) a do 2 spí.
- Kafe – silné se salkem, když si dám víc jak 2 denně, večer je těžké usnout. Ale je výborné! Dělám testy káviček po městě, abych tu pak mohla „po kafích“ protáhnout naše návštěvy z Čech (ano Kamile hlavně pro Tebe 😊).í
- V kavárnách je stále hlavně pánské kouřící osazenstvo hrající karty nebo čínské šachy.
- Naše
malá česko – slovenská komunita čítající cca 8 lidí se tu sešla opět v celé
parádě a hned jsme nastoupili do pravidelných čtvrtečních a sobotních setkání/hospůdek/pijatik
a podnikli už i nějaké společné výlety, oslavili několik narozenin včetně naší Anetky, která měla před 2 týdny 2 roky.
- Pláž u nás ve čtvrti je liduprázdná a máme ji skoro pro sebe.
- Domácí Ňum i uklízečka Ňa jsou tu pořád také. Jen Ňa má teď miminko, tak nám jen půjčovala motorku na začátku... Úplně tu samou “šlupku" i stejně poškrábanou jako tenkrát. Ale jezdila skvělé a hlavně pod sedlem měla spoustu místa na naši věčnou bagáž, co stále taháme s sebou (velké svačiny, oblečení, bábovky na písek,ručníky ...)
- Lodě v zálivu za barákem dělají pořád stejný rámus hlavně v noci, ale máme ložnici na druhou stranu tak pohoda.
- Pro Evropana totální chaos co se dopravy týče. Pravidla silničního provozu… no ani nejde napsat pravidla protože tady fakt snad žádná nejsou! A nebo jestli jsou, tak by mě hodně zajímaly :) ... To mi připomíná, že se musím zeptat vietnamských holek, jestli tady existuje něco jako autoškola … Jízda v protisměru, v jednosměrce, předjíždění zleva i zprava… to že kdykoliv a kdokoliv vjede, vejde, přede mně do silnice a pořád někdo troubí „pozor jedu já“ …. je úplně normální. Ale člověk si za chvíli i na tenhle chaos zvykne. Výhoda je, že se tady jezdí fakt pomalu.
- Ač jsme nejdřív nechtěli, stejně jsme si nakonec koupili motorku. Kamarádi našich českých kamarádů, co tu mají (respektive teda už bohužel zavírají) mexickou restauraci se vrací do Mexika a prodávali ... Aleš ji zhodnotil, že je v super stavu a i Chillangos (mexičani) tvrdili, jak se o ní pečlivě starali, tak byla za chvíli naše... Je teda fakt, že zatím nebyl jediný problém oproti tomu pekelnému stoji, co jsme měli tenkrát a byli s ním každý týden v servisu. Takže drandíme všude na motorce, pěkně "po vietnamsku" ve čtyřech lidech i s taškou. Barča před Alešem, Aleš a vzadu já s Anetkou v nosítku...ale do místních nám ještě při jízdě chybí další zavazadla, pes nebo ohrádka se slepicema😁
Co je jiné (moc toho není, ale alespoň pár odrážek):
- Nejsme
tu ve třech ale ve čtyřech 😊. Barunka i Anetka se aklimatizovaly
okamžitě a Barča po pár týdnech nastoupila do mezinárodní školky (English –
French International, kde jsem tenkrát učila) … No k té školce
a vůbec k učení tady ještě pár slov někdy později.
- Naše čtvrť je taková vylidněnější. Vliv Covidu, a to, že hranice Vietnam otevřel teprve cca rok a třičtvrtě nazpět je znát. Spoustu lidí se nevrátilo a teprve se to hodně pomalu dostává do starých kolejí. Výhoda pro nás, že je všude méně lidí a ceny bydlení jsou ještě nižší než před Covidem. No a ted konečně dávají i víza na 3 měsíce (v září to bylo jen měsíc a to byl velký opruz, protože se muselo každý měsíc na "visa run" - prostě někam za hranice a zase zpátky). No i nám se to blíží... Na konci února jsme si tedy vymysleli výlet do Malajsie na týden. Vietnamci mají mezitím 3 až 5 dní na to, aby nám vydali (snad tedy vydali) nová víza.
- Snažíme
se víc surfovat a hrát beachvolejbal. Na surf jsme vyrazili nejprve na výuku s instruktorem
a každý týden plánujeme jezdit na surfařskou pláž než skončí sezóna (cca na
konci února, v březnu...). A na volejbal nás vzala k sobě místní
ruská skupinka, která hraje na pláži 2x denně. Zejména mě zaujal balón, který
musí být těžší než normálně, aby tolik nelétal, když fouká :D.
- Naše milá místní restaurace, které říkáme „rejže“ vypadá jinak, ale osazenstvo je stále stejné…strašně milí místnňáci, co si nás pamatovali, jídlo mají luxusní a kupujeme od nich lahváče za 12kč flašku (cena se nezměnila 😊). K pivu bych ale ještě dodala, že tady probíhá takový zábavný sport v česko-slovenské partičce "kdo najde levnější pivo". Bohužel máme ale silnou konkurenci. Chvíli po nás přijel po 4 letech též kamarád potápěč Petr ze Slovenska, a ten je specialista na sehnání nejlevnějšího piva ve městě a už našel restauraci, kde mají lahev za 8 Kč (s Alešem to tam už několikrát navštívili). Bia Hoi (točené), které se dá sehnat i okolo 7 Kč jsme zatím nesháněli, ale Petr určitě brzy objeví 😊.
Kde už jsme všude byli
- Zatím objíždíme okolí po malých výletech jako opičí ostrov, BaHo vodopády (srdcovka), holky si oblíbily několik dětských herniček ve městě ... Byli jsme na pár pagodách i plážích za městem. Na větší cestování nás to zatím extra neláká, tady je nám dobře a čeká nás ta Malajsie, to bude stačit :).
a
Komentáře
Okomentovat