Vietnam a moje učení angličtiny

Říkám si už dlouho, že sem musím přidat příspěvek o učení angličtiny. Snažím se tu učit od začátku, co jsme přijeli, a je to moc zajímavá a pro mě po většinu času velmi zábavná zkušenost.

Nejdřív jsem začínala učit v jazykové škole děti od cca 5ti let věku do takových nějakých 15 let. Měla jsem celkem asi 6 skupin a každá měla nějakou svou oficiální a pro mě ale nicneříkající zkratku, takže jsem si začala dělat postupně do rozvrhu ke každé skupině jednu nebo víc poznámek nebo spíš hesel, abych poznala, koho zrovna budu učit. Můj rozvrh pak obsahoval tyto názvy skupinek : "dva ňoumové vlevo", "chodí v pyžamu", "ty, co se jim nechce zpívat a furt se tváří otráveně", " I love you", "malá opička", "miloušové"... atd ...
No tak, abych to vysvětlila :) ...

"Chodí v pyžamu", to byla skupinka v sobotu ráno. A rodiče je na motorce (jinak se tu víceméně ani nejezdí) vozili do školy prostě často ještě v pyžamu :D ! No problem...Dokonce to u některých vypadalo, že se ještě neprobudili nebo že si ještě potřebují skočit do koupelny se opláchnout :D.

"Ty, co se jim nechce zpívat a furt se tváří otráveně"...Asi netřeba dalších komentářů :D ... Nebo postačí jeden. Puberta :D.

I love you... pozor, také puberta, ale tyhle děti byly jiné. Byla to menší skupinka a angličtina je opravdu bavila, navíc se s nimi dalo už dobře domluvit a jeden žáček mi na hodině řekl " I love you, Petra". Tak to mě opravdu potěšil. Věnovala jsem mu alespoň českou pětikorunu, protože se jednou, když mi vypadla z peněženky, na ni všichni sesypali a moc se jim líbila... Tak nevím, jestli jsem se mu aspoň takhle trochu zavděčila za vyznání:D.

Dva ňoumové vlevo...tak to byla třída už starších dětí, ale vlevo seděli dva kluci, kteří si říkali Small Roy a Big Roy :). K tomu bych ještě dodala, že všechny vietnamské děti ve škole dostaly "západní" jména, která většinou byla alespoň vzdáleně podobná jejich jménu. Výhoda pro mě, protože pamatovat si ty jejich pravá jména by byl pro mě nadlidský úkol... Také jsme to tak kdysi na základce měli, že já jsem se jmenovala Pat (?) a můj soused v lavici, Tomáš, byl Thomas ...atd. A tady jak velký, tak malý Roy byla dvojka, co nikdy nevěděla, o co jde. Předesílám, že ostatní to více či méně vždy nějak chytli, co po nich chci, ale Royové jen koukali s otevřenou pusou po mně i po sobě a nic ... jak by řekl můj učitel z katedry angličtiny , dr.Hartinger, "language resistant".

Malá opička je název pro nejmenší děti a chlapeček v první lavici, tedy s prominutím, ale opravdu vypadal jako malá roztomilá opička, pořád se smál a byl o to roztomilejší, protože měl vypadané přední zuby.

Miloušové byli zkrátka moji miloušové, chytří, nadšení a zapálení ...

Jenže pak přišla čínská vlna Corona viru, a po lednových prázdninách se školy zavřely, takže jsem od té doby moje milé opičky, ňoumy, pyžamáky, mého ctitele ani milouše neviděla.

Zato se mi začala tvořit slušná anglická základna v sousedství. Už to bude měsíc co učím dva klučíky, oba jsou z apartmánů v našem domě - Aliošu a Míšu, 5 a 6 let. Ti by si zas nejradši jen pořád hráli na Spidermana nebo na nějaké novodobé roboty. Bohužel zatím moc nedržím krok s dobou, protože Barunka má pořád za hlavního hrdinu Krtečka, takže mi kluci vždycky chtějí dlouho vysvětlovat, co jaký robot umí, že vysílá nějaké paprsky nebo co ...no atd :)

Oba jsou z rodin, které si potrpí na vyloženě zdravou stravu, takže mi tu minule cápci zkritizovali pytlík od sušenek, protože "biscuits are not good Petra, sugar and sugar" :D. Tak takové děti jsem ještě fakt nepotkala :D Ani když Barča jedla zmrzlinu, tak se netvářili....:D No ale milují náš domácí mango sirup, který by se mnou chtěli příště vařit. Jo tady jsem vlastně chtěla dodat, že Alioša je takový malý rarášek a pořád pošťuchuje hodného a citlivého Míšu. No a na minulé hodině najednou řekl " I want sex" ... Podotýkám, že náš dům je docela malý, a apartmány jsou nad sebou, tak jsem trnula, jestli se nerozlétnou dveře a nepřiběhnou rodiče se podívat, co je to tady učím za lekce :D

Pak jsem ještě učila babičku od naší ruské kamarádky Fainy, "Bábušku" a teď mám nově čtvrteční hodiny s naší domácí Ňum a druhou Vietnamkou Mý- přítelkyní od američana Garyho - psala jsem o nich a jejich příběhu minule. Dámy jsou tak stejného věku (řekla bych něco málo po 50) a je to legrace.

Obecně pro Vietnamce je cizí jazyk těžký v tom, že neumí vyslovovat sykavky a zejména na konci. Například místo six řeknou sik, místo he is "hi i", místo off "op" .atd. Nejsou to teda jen sykavky, obecně koncovky jim dělají problém a je to sranda je slyšet mluvit. Ale zase jsou třeba právě tyhle dvě velmi milé a učenlivé a to, že je učí evropanka je něco jako u nás studovat Karlovu Univerzitu :D. Z každé hodiny si odnáším nějaký proviant (mango, colu, salám :D...) a do noci mi posílají děkovné zprávy a smajlíky.

Ještě jsem také učila na mezinárodní škole tělocvik, ale musím říct, že angličtina zatím byla taková zábavnější. I když nic proti tělocviku. Skákání panáka na břehu moře a rozcvička na pláži nebyly špatné :) !

Přidávám ještě pár fotek z hodin angličtiny v jazykové škole, z tělocviku na mezinárodní škole a také z hodin, co jsem učila v mezinárodní školce (EFI - English and French International School), kde mi později nabídli místo na plný úvazek. Bohužel již zmíněná Corona mojí kariéře učitelky v mateřské školce asi nebude přát :(... Ale alespoň jsem se zapojila do skoro dvouměsíčního programu natáčení videjek pro děti, což mě opravdu moc bavilo, seznámila se se všemi zaměstanci této školky a byla součástí úžasného týmu. Přidávám odkazy na naše videjka :)

https://www.youtube.com/watch?v=R33P8fuUuCc

https://www.youtube.com/watch?v=kADEDEhr_I8