Deníček z velkého Vietnamskeho čundru - TŘETÍ TÝDEN
Den 17 až 20
Plavba pěkná, ale po úchvatnych jeskyních Phong Nha ve středním Vietnamu už jsme z těchto jeskyněk až zas tak na větvi nebyli. Navíc ani ty ceny tady nebyly zrovna tak přívětivé, jako ve právě ve středním Vietnamu a bylo vidět,že jak tu vidí bílého cizince, tak přemýšlí jak nejrychleji něco přivydělat :).
Co bylo ale úplně nejlepší, že vypli proud a co se pak začalo dít🙂... Už předchozí den tady byla bouřka a nešla asi hodinu elektrika. Dneska zase... Skupince to ale vůbec nevadilo a vymyslela program sama. Nejstarší pan predstoupil před ostatní a začal zpívat nějakou národní píseň. Pak další pán to samé. Chlapi! Ne ženský! Nakonec se vystřídali i s paními a došlo na to, ceho jsme obávali, že budou chtit něco předvést i po nás😁. Jelikož jsme tam měli (jinak to ani nejde) Barunku, nic lepšího než Kolo kolo mlýnský jsme nevymysleli. Každopádně se jim to moc líbilo, tleskali nám do rytmu a sklidili jsme velké ovace. Fotku ani videjko ale bohužel nemáme. Nebo spíš bohudík 😁.
Vesnice má totiz, no ať neprehanim, tak 200 obyvatel, takže hrát volejbal tady musí asi úplně každý 😁. Na malém hřišti s malou sítí probíhalo (podle výrazů hráčů) asi velmi důležité utkání. Sranda byla, že druhý den ve stejný čas se konalo znovu.
Neděle 21.6. až středa, 24. 6. 2020
OBLAST NINH BINH
Kde jsou ty zatracené želvy, zdatná veslařka důchodkyně a jak jsme potkali cestovatele kolem opravdu celého světa
Oblasti Ninh Binh se říká Halong Bay na souši. Má stejně krásné vápencové homole. Jen se nevynořují z moře, ale z rýžovych políček. Leží asi 100 km pod Hanojí a je to, jak jsme usoudili, zatím nejturističtější oblast (I v době Covidové), co jsme navštívili. První den jsme se vydali na velký komplex pagod a klášterů Bai Dinh. Byl hned vedle našeho homestaye (alias homestaye u babičky a vodopádu) a nikam daleko vyletovat se nám po několika dnech strávených na motorce upřímně nechtělo. Komplex byl opravdu rozsáhlý a moc hezký, ale protože jsme si i ráno dali trochu na čas, tak jsme ho procházeli v pravé poledne a v brzkem odpoledni a "trochu" jsme se zapotili.
Naštěstí tam byl často stín. Vyjeli jsme i na nejvyšší pagodu v JV Asii, které se říká Stupa a je to typ pagody, něco jako strážní věž. I tady jsme objevili kešky. Jen byly virtuální, a právě ve Stupě a na dalších mistech v komplexu, kde se člověk musel vyfotit nebo odpovědět na nějaké otázky.
Jediné a poslední, co nám pořád nešlo, bylo najít obří kamenné želvy. Už se pripozdivalo, vedro neubyvalo a želvy nikde. Aleš ale neúnavně prolejzal veškeré kapličky a zákoutí a az když jsme došli až do opravdu posledního rohu, kam už 99 procent unavených návštěvníků určitě nedojde.. Byly tam želvy a my jsme získali kešku😅.
Druhý den patřil plavbě v lodicce na jeskynní řece Trang An. Celou dobu (3h) s námi veslovala a vezla nás starší paní. To mě zaujalo nejvíc, že všechny lodičky popohánene jen lidskou silou měly na starosti starší Vietnamky víceméně už důchodového věku.
Dalším cílem byla (dle všech průvodců a doporučení) vyhlídková (tančící) jeskyně Hang Mua s výhledem na celé Ninh Binh...Jen za zaparkování motorky po nás dole děda chtěl 20 000 dongů, což je za parkováni na Vietnam něco jako platit v Praze celodenní parkování v centru :)...navíc v této době, kdy tu není skoro ani noha... Takže s výrazem "no to jste se pane opravdu zbláznil" jsme chtěli popojet, když děda ihned volal "patnáct, deset....dobře tak pět" :D...Takže pět. Domluveno :). Další paní hned vedle nám chtěla vnutit vodu. Jak je známo, ve Vietnamu se dá pít pouze voda balená. Ani už nevíme, jaký luxus doma máme, že můžeme pít z kohoutku :). Zásoby nám zrovna už docházely, ale opět byla cena pěkně vyšponovaná, a jak jsme měli asi ještě pozůstatek výrazu "ani omylem", tak paní ihned sama o půlku zlevnila. Joo, po 8 měsících ve Vietnamu už jsme ostřílení znalci cen místních potravin a služeb. Tak snad zase v nějaké další zemi ať si nás berou na hůl, ale tady už víme jak co chodí :). I když i tak dohadování o těchto částkách je pro Čechy až směšné, když si člověk představí kolik by za co dal doma. Ale po takové dobe jsme holt už přivykli na místni ekonomiku 🙂. Návrat domů bude krušny 🙂
Vyhlídka krásná tam byla, to ano. Po cestě nahoru ale všude spousty šílených typicky asijských serepetiček alá vyfoť se s umělými koníky, srdíčky a různé pestrobarevné předměty tady lemovaly cestu... Pouť. Ale jo, místním se to líbí a samozřejmě se u všeho fotí (předtím si ale musí ještě dámy namalovat pusu na zářivě červeno a přepudrovat si nos na bílo).
Nevím jestli jsem to zmínila už dřív, ale nejdřív jsme nechápali, proč tu chodí všichni tak nabaleny, přestože je venku na padnutí. Až po pár měsících jsme odhalili, že je to kvůli tomu, aby se neopálili! Takže i v sebe větším pařáku jsou dámy zahalené od hlavy až k patě a na hlavě široký klobouk vietnamák nebo látkového "piráta", co pokrývá celou hlavu i s nosem a ještě má kšilt. Arabové by z nich měli radost :D! Ale co hůř, nejde tady pořádně ani koupit krém. Chtěla jsem si nějaký pořídit, protože moje české zásoby mi došly, ale nastal problém. Všechny krémy tu totiž mají bělící "whitening či extra whitening" složku :( ! Buddhovi dík za Niveu, kterou jsem nakonec objevila zastrčenou ve spodním regále:)!
Poslední den v Ninh Binh jsme trávili v džungli aneb v tropickém pralese NP Cuc Phuong. Jeli jsme na motorce a byli jsme jediní turisté v celém obrovském parku. Asi po 20 km nás čekala sedmikilometrová tůra k tisíciletému stromu a do jeskyně. Ani jedno nic extra zvláštního, ale pěkná procházka ve stínu v parném dni, spousty motýlů a skřeků z džungle a také jsme tu trochu obnovili další zanedbanou kešku :). Večer patřil bazénu a skákání ze skalního vodopádu, co měli domácí nad bazénem. Barca nadšená🙂.
A jeste abych nezapomněla...Potkali jsme tu chorvatsko - slovinský pár mladých cestovatelů, kteří chtějí navštívit úplně všechny země světa. Klukovi i holčine tak asi kolem 30. Už mají za sebou Evropu, teď je na řadě Asie. Prý že budou cestovat celý život. Nevíme moc co delali za práci, ale něco online, protoze často seděli nad notebooky...co taky jiného při tomto dlouhém plánu🙂...
Když jsem se ptala jestli fakt úplně všechny země i Severní Koreu, celou Afriku atd.. Tak prý "yes, all of them" 😁.
Cesta z Ninh Binh do Hanoje následující den (90 km) byla snad zatím naší nejhorší cestou. Provoz šílený, stále někdo v protisměru (což je tady normální), ale tentokrát už to opravdu místy bylo dost opruz, navíc vedro. Ale nějak jsme ty 2 hodiny vydrželi a dorazili do hotelu, kde na nás čekal balíček s věcmi, které jsme si sem poslali už z Hoianu, kvůli těžké krosně :). Hned jsme na sebe navlékli z balíku nějaké oblečení, protože v krosně máme už fakt jen to nejnutnější :) a večer nás čekalo bezva setkání s našimi domácími z Nha Trangu kteří byli v Hanoji na pohřbu. Vzali nás na véču do "Obama" restaurace, kde kdysi opravdu byl onen prezident a všude tu měli jeho fotky, jak tu jí nudle a spring rolly :).
Ještě jsme pak jeli na vietnamskou specialitu "Egg coffee", tj. výborne se sladkým vajíčkem naslehane kafíčko a Ňum pak už spěchala na nějakou další schůzku. Ještě nám ale taky uskladnili naší motorku (nadále už pokračujeme jen autobusy) a až se vrátíme, někomu ji tu přenecháme🙂. Jsou hodní. My jsme došli do hotelu a padli za vlast. Čekala nás totiž cesta konečně do severních hor. I když ne tak docela... Na radu jednoho Čecha, co tu dělá už roky průvodce, jsme nakonec nejeli ani do Sapy ani do Ha Giang, jak jsme měli v plánu, ale do NP Babe. Prý že je ted na severu šílené vedro a upekli bychom se tam :) ... Kdežto v NP Babe je prý uprostřed jezero a okolo možnosti na trekování, a že prý je to jeho srdcovka, dá nám tipy na ubytování, výlety... atd. Nu což... Tak tedy proč ne. Sapa a Ha Giang by spíše stejně byly o motorce a horských tůrách a je fakt, že Barča si ve finále BaBe oblast užila a my taky.
Den 21 až 25
čtvrtek 25. 6. až pondělí 29. 6. 2020
Národní park Ba Be. Neskutečný výhled z domečku na kůlech, breberka kam se podíváš, jak jsme měli taneční vystoupení před místními a popíjeli pálenku k obědu v etnické vesnici
Příroda tu byla v NP krásná. Cesta busem 6hodin. Největší zážitky máme ale opět (jak jinak) s lidmi :). Jednak jsme měli skvělou paní domácí, která se o nás zase starala jako o vlastní a jednak jsme nasbírali za 3 dny hned několik parádních kulturních zážitků :) a navíc jsme měli úžasný výhled z verandy. Jediné co nebylo nic extra, bylo hodně mravenců, komárů a různých breberek. Sem tam šváb.. Ale na ně už jsme si zvykli.
Hned druhý den jsme tady vyrazili na motorku, nejprve do Ha Mua cave a pak na Silver Waterfall aneb na jeskyni a vodopád, kde jsme byli opět, jak jinak, úplně sami.
Odpoledne jsme ještě našli na maps.me cestičku podél jezera, kde mě sice po cestě poštípaly dvě vosy, ale zase nás v cíli čekalo velké dobrodružství. Cesta džunglí totiž vedla k jezeru a pak přes mostek na ostrůvek s postvátným místem. Došli jsme k mostku, ale byl tu menší problém. Most byl jen takový plovoucí na sudech a plaval si asi dva metry od břehu, takže pokud jsme se chtěli dostat na ostrov, musel na most někdo z nás doplavat, přejít ho a zjistit zda by tam nebyla nějaká loďka.... Alesovi se do vody už moc nechtělo (měli jsme za sebou koupacku ve vodopádu) , takže já za pár minut už byla na mostě a na druhé straně našla paní, co tam prodávala čaje a nějaké sušené kůry (to jsme ještě netušili, k čemu se kůry používají) :) ... Paní mi hned ukazovala, že si máme přitáhnout přes most lodku a že Aleš a Barča můžou po loďce.
Zato jsme si u hodné paní koupili čaj a vedle ještě ledovou cukrovou třtinu a vydali se nahoru ke svatostánku. A tam jsme úplnou nahodou, tedy protože jsem se dala do řeči s nějakým místním průvodcem, který mě upozorňoval na to, abych nechodila do chrámu v plavkách (což jsem tedy vůbec neměla v plánu, jen jsme očumovali okolo), dostali nabídku, jestli se nechceme připojit k jeho zájezdu víceméně důchodců večer na kulturní program. Ukázalo se, že bydlí hned vedle nás ve vesnici a nakonec nás ještě chtěli svézt lodi zpátky do vesnice. Takže Aleš šel zpátky pro motorku už sám.
Večerní kulturní program měly být tradiční tance místnich etnických skupin. Přijelo asi šest místních tanečnic a jeden muzikant. Měli několik folklorních kroju a tanců. Vesnice, kde jsme bydleli, Phac Ngoi, byla vesnice etnika Tây a ti měli černé dlouhé kroje. Pak se holky převlekly do červených a pak ještě do Hmongskych barevných kroju (tradičních pro oblast Sapy).
Druhý den jsme byli na kajaku a na obhlidce vesnice a mistniho, jak ho Aleš nazval, "vsesportovniho stadionu". Barce ucaroval vesničky život, slepičky, koníci a prasátka a nám zase volejbalový zápas místních.
Jo, Vietnamci jsou sportovci. Opravdu. Ráno i večer často člověk vidí jak na ulici (a to je hodně oblíbené) hrají badminton, běhají, chodí, různě se protahuji, cvičí jógu nebo medituji. A to i starší generace! Často hlavně starší paní chodí večer sem a tam a machaji u toho různé rukama nebo se zastaví na work outovem hřišti a něco tam cvici. Jeden pán v Nha Trangu chodil každý večer po naší promenádě tam popředu a zpátky (asi půl km) pozadu. 😁
Poslední den našeho pobytu jsme jeli zase na motorku a chtěli navštívit nějaké další etnické vesničky. Cesta byla různe krkolomna, ale výhledy staly za to.
V jedné vesnicce s názvem Qua, na konci světa, jsme koukali, kde by bylo něco k snědku a u obydlí, kde na stole pred chatrčí byly skleničky a konvice na vodu jsme zastavili. Byl to možná tak nějaký malý místní obchůdek, ale hospůdka určitě ne. V každém případě se na nás od ucha k uchu smáli dva místní domorodci, co k obědu jedli rýži s rybou a popíjeli u toho pálenku a hned na nás ukazovali ať jdeme určitě dovnitř za nimi a prisedneme si k nim na zem. To jsme netušili, že budeme muset vypít každý asi tak 4 panáky rýžovice a další jeden panák kůrovice, Aleš možná ještě o něco vic😁. Neuměli ani slovo a my Vietnamsky také ne (bohuzel pořád jen a jen to základní). Ale jako vždy to nijak nevadilo. Velkou zábavou pro ně bylo když jsme jim ukázali naše pasy a řidičaky. Pojedli jsme rýži a rybu a mezitím se na nás přišli podívat nebo si vyfotit Barcu další vesničané.
Když jsme si pak vzájemně prohlidli doklady a pochválili se jak všichni dobře vypadáme, tak si řekli za jídlo tak smesnou částku, že jsme jim dali asi 3x tolik. Jenže to se neobešlo bez další rundy pálenky... A jelikož předchozí rýžovice už došla, pan přinesl nějakou kořalku, co se louhovala z té kůry, co včera prodávala babca na ostrůvku! Sice pořád nevíme, co to je přesně za kůru, ale v tu chvíli nam bylo všechno jedno. Barunka tady taky byla spokojená, protože tu měli její oblíbené slepičky i s kuratky (aneb v Barci řeči "pipinky a čůrátka" ). 😁
Ten den už jsme kromě procházky na "stadion" na další volejbalové utkání nic jiného nezvládli a druhý den jeli zpátky do Hanoje, abychom vymysleli, jakou dáme poslední štaci, protože přeci jen z našeho cestování se stává velmi dlouhá záležitost a musíme už také někdy letět domu🙂. Zatím to vypadá, že bychom snad mohli letět nejpozději 10.cervence, snad už ale pátého... Pokud nám ale včas dorazí kufry vlakem z Nha Trangu🙂. Jinak další a nejspíš poslední Vietnamskou štaci byla nakonec zátoka Halong Bay, asi nejznámější místo Vietnamu, co mají ve všech katalozích a na pohledech (tedy kdyby se ti pořádně pohledy daly sehnat). A my jsme načali čtvrtý a vlastně nakonec i pátý týden našeho putování.
Komentáře
Okomentovat